Vyjednávání o ceně je nekonečný koloběh. Zejména v IT prostředí je to alespoň za mne trochu specifický proces. U dodávek díla obvykle objednatel očekává dílo o určitých vlastnostech, za předem určenou cenu a dodání v předem dohodnutém termínu.

Nicméně při dodávání IT zakázky je problematické dodržet všechny výše uvedené elementy. Klient chce obvykle dodávku co nejdříve a včera bylo pozdě. Ideálně za nízkou cenu a v dobré kvalitě. S tím, že na začátku by mohl být ještě od dodavatele předložen cenový odhad, kdy klienti mají tendence brát tento odhad již jako za pevnou cenu.

Nedávno jsem se narazil na oblíbenou věc a to, že jsme se s klientem domluvili na hodinové sazbě a agilním formě spolupráce. Vše vypadalo na první ohled dobře resp. bezpečně (co by se mohlo pokazit?).

Ďábel se skrývá v detailu. Dostal jsem vyjádření klienta: „No teď udělejte odhad a jedeme podle toho“. Mírně mě to překvapilo, ale již jsem tušil kam se debata bude stáčet. Klient očekával, že ano máme smluvenou hodinovou sazbu, máme smluvené agilní dodávky, ale za pevný rozsah potřebných hodin k splnění úkolu.

Kdysi se mi povedlo do této smyčky vstoupit a už jsem zažil asi i lepší chvilky v životě. Tedy tentokrát jsem se jen pousmál a znovu vysvětlil specifika agilního vývoje, jeho plnění, jak probíhá fakturace a celkově očekávání jak tento proces funguje. Zda to klient korektně navnímal teprve uvidím. Sám jsem zvědavý.